Obavy z horka a jak to všechno dopadlo
Předpověď na úterý 21. srpna slibovala tropická vedra, a tak jsme se s velkými obavami vypravovali na zájezd, který nás měl zavést do kraje dětství a mládí spisovatelky Boženy Němcové. Nakonec vše dobře dopadlo. Dopolední obloha zakryla sluníčko mraky a až se konečně ukázalo, procházeli jsme pod stromy Ratibořického údolí. Zkrátka, měli jsme štěstí.
První naše zastavení bylo v Barunčině škole v České Skalici. Zhlédli jsme zajímavou expozici a poslechli poutavý výklad. Poseděli jsme i ve staré školní lavici, v níž sedávala Barunka Panklová. Ze školy jsme přešli do Památníku Boženy Němcové v bývalém Steindlerově hostinci U bílého lva. Protože v České Skalici se blíží Jiřinkové slavnosti – na prvním Jiřinkovém bále se čerstvě provdaná Božena Němcová stala královnou plesu - pozvala nás průvodkyně expozicí i na prohlídku desítek keřů překrásných jiřin.
Poté nás autobus převezl k Ratibořickému zámku. Absolvovali jsme prohlídku s výkladem, ze kterého jsme se dověděli, že skutečnost se podstatně lišila od zpracování v knize Babička. Ale procházka malebným Babiččiným údolím ke mlýnu, Starému bělidlu a Viktorčině splavu poskytla příležitost zasnít se spolu se spisovatelkou a představit si babičku s dětmi, paní kněžnu i slečnu Hortenzii, pana otce ve mlýně, Kristlu z hospody i děti Kudrnovy. Vždyť ten snový svět Boženy Němcové, do kterého se utekla v nejtěžších chvílích svého života, má v sobě působivé kouzlo.
Poslední naše zastavení se uskutečnilo v Dobrušce. Rodný dům F. L. Heka-Věka připomněl pětidílný Jiráskův román i okolnosti života na malém městečku v dobách obrozeneckých. A jako bonus jsme měli možnost zhlédnout na dobrušském náměstí vystoupení souborů z Brazilie, Izraele a Filipín v rámci tradičních mezinárodních folklorních slavností konaných v tomto kraji.
Vraceli jsme se naplněni dojmy a v očekávání dalších literárních toulek. Kam nás asi zavedou?